V ochraně Napoleona
Ladislav Stroupežnický byl dramatik a prozaik, propagátor jevištního realismu. Pocházel z rodiny vzdělaného, na regionální úrovni kulturně činného správce premonstrátských statků a ředitele patrimoniální kanceláře v Cerhonicích.
Po neúspěšném dvouletém studiu na písecké reálce byl Ladislav Stroupežnický od roku 1862 zaměstnán několik let jako praktikant a archivář cerhonického zámku. V roce 1867 si v sebevražedném pokuse výstřelem zdeformoval obličej.
Po přestěhování do Prahy pracoval Stroupežnický jako korespondent pojišťovny a písař na pražském magistrátu. V letech 1875 – 76 působil v redakci Humoristickýc listů. V roce 1882 se stal prvním dramaturgem Národního divadla a zůstal jím až do své smrti.
Ladislav Stroupežnický vstoupil do literatury v 70. letech 19. století drobnými, převážně humornými prózami, které otiskoval v Humoristických listech, Palečkovi aj. Od osmdesátých let se pokoušel o prozaická a dramatická díla většího rozsahu. Jeho zájem se postupně soustředil do oblasti dramatu a divadla.
Drama
Černé duše,
Naši furianti,
Noviny a karty,
Paní mincmistrová,
Sirotčí peníze,
Velký sen,
Zvíkovský rarášek.
Próza
Stroupežnický se nejdříve pokoušel romány a humoresky, ale příliš se
jimi neproslavil.
Z mé cesty do Italie,
Lidé směšní a ubozí,
Rozmarné historky.
Poezie
Den soudu – epická báseň