Divadlo za vodou

Ladislav Stroupežnický (1850-1892)

Hry hrané naším sborem

V ochraně Napoleona

Ladislav Stroupežnický byl dramatik a prozaik, propagátor jevištního realismu. Pocházel z rodiny vzdělaného, na regionální úrovni kulturně činného správce premonstrátských statků a ředitele patrimoniální kanceláře v Cerhonicích.

Po neúspěšném dvouletém studiu na písecké reálce byl Ladislav Stroupežnický od roku 1862 zaměstnán několik let jako praktikant a archivář cerhonického zámku. V roce 1867 si v sebevražedném pokuse výstřelem zdeformoval obličej.

Po přestěhování do Prahy pracoval Stroupežnický jako korespondent pojišťovny a písař na pražském magistrátu. V letech 1875 – 76 působil v redakci Humoristickýc listů. V roce 1882 se stal prvním dramaturgem Národního divadla a zůstal jím až do své smrti.

Ladislav Stroupežnický vstoupil do literatury v 70. letech 19. století drobnými, převážně humornými prózami, které otiskoval v Humoristických listech, Palečkovi aj. Od osmdesátých let se pokoušel o prozaická a dramatická díla většího rozsahu. Jeho zájem se postupně soustředil do oblasti dramatu a divadla.

Drama
Černé duše, Naši furianti, Noviny a karty, Paní mincmistrová, Sirotčí peníze, Velký sen, Zvíkovský rarášek.

Próza
Stroupežnický se nejdříve pokoušel romány a humoresky, ale příliš se jimi neproslavil. Z mé cesty do Italie, Lidé směšní a ubozí, Rozmarné historky.

Poezie
Den soudu – epická báseň